Redakce Mediator 1 se na den (nejen na den!) vzdala alkoholu a tučných jídel. Moc dobře ví, že „správní“ novináři přináší svým čtenářům pravidelnou dávku krve v souladu s heslem „if it bleeds, it leads“. Akorát to realizoval v netradiční podobě a věnoval svých 470 ml krve ve Fakultní nemocnici v Olomouci. A krve se v něm dořezal!
Mediátoru už táhne na druhý rok, čímž splňuje morální podmínku pro to stát se dárcem krve, ostatně červenou má i ve svém logu. Poslední čtvrtek v únoru se proto vydal na transfúzní oddělení, aby zjistil, že je zdravý kluk se zdravou krví. Akce Daruj krev s rektorem bylo k tomuto účelu jako stvořená. Probíhala v rámci Akademického týdne na Univerzitě Palackého a studenti tak měli možnost v rámci celé univerzity darovat ve Fakultní nemocnici necelý půllitr své ctěné krve. Mediátor vyslal tři odvážné prvodárce a jednu třetidárkyni (to aby se nebáli).
Zprvu to šlo zvesela. Po vyplnění formuláře a zodpovězení otázek typu: „Jaký typ žloutenky jste to měla? Kdy jste naposledy byla v zahraničí? Z jaké jste fakulty?“ Mediátor s úsměvem čekal v řadě na zkušební odběr (no zas tak žhavé to s tím úsměvem nebylo, spíš si představte úsměv v kombinaci s vyplašeným pohledem, pozn. editora). „Žíly máte pěkné. Na této ruce máte o trochu krásnější, tu vám tedy nechám na samotné darování,“ říkala milá sestřička.
Krásné žíly? Asi nějaký transfuzní vtip, běželo Mediátorovi hlavou, když vcházel do dalších dveří, kde probíhala klasická kontrola u doktora. „Ano. Ne. Samozřejmě.“ Při těchto odpovědích se Mediátor modlil, aby odpověděl na správnou otázku. Panu doktoru totiž nešlo vůbec rozumět. Navíc to bylo tak rychlé setkání, že nestihl ani poprosit o zopakování. Ihned se mu zastesklo po domově a v hlavě s radostí nabízel panu doktoru možnost chodit na Moderování či Hlasovou a pohybovou výchovu.
Konečně ale přišel onen okamžik. Mediator1 zasedl do pohodlných křesel, kde se na něj opět usmívaly další sympatické sestřičky. Po nalezení oné krásné žíly začal mít z pohledu na plnící se pytlík s krví pocit, že dělá dobrou věc. K tomu byl trochu frajer a neposeda, takže sotva byla sestřička spokojená s tím, jak jehla hezky vězí v ruce a krev teče správným směrem, už začal zpovídat své spolukrvácející. Jakože jak často chodí a jestli jen krev nebo i plazmu a tak. Z odpovědí se mu ale trochu zatočila hlava a udělalo se mu nevolno. Rychlý zásah sestřiček, přinesený džus a darovalo se spokojeně dál. A jak řekla naše vedoucí výpravy na závěr, byla to jediná situace, kdy Mediátor připustí, že má ve svém týmu nuly a béčka.